HISTORIE POTÁPĚNÍ
Potápění a snaha o dobytí vodního světa má velmi dlouhou historii. Lovci potápějící se pouze na nádech jsou předchůdci velkého podvodního dobrodružství. Nejstarší dochovaný nález zobrazující tyto dobrodruhy je datován 4500 let před naším letopočtem. První obrázek potápěče s "výstrojí" je reliéf na dřevě z 10stol. před.n.l. První průzkumné cesty pod mořem okolo roku 1520, které nespočívaly jen v zadržování dechu, se inspirovaly Aristotelovými zprávami o ochranném sudu Alexandra Velikého z roku 360 před n.l. V roce 1797 byl vytvořen první skafandr (pouze přilba s vestou). Dodávka vzduchu byla zajištena hadicí z pumpy na hladině. Skafandr složený z nepropustné kombinézy, bot s olověnou podrážkou a kulovité přilby s pérovitým ventilem, který mohl potápěč sám ovládat, vznikl v roce 1837 a dostal přezdívku "težké boty". První ploutve byly patentovány ve Francii v roce 1933. Tvůrce převzal myšlenku od Leonarda da Vinciho. Do té doby se potápěči spokojili pouze s chůzí po dně. Novodobé potápění vzniklo v prosinci 1942, kdy byl vytvořen skutečně nezávislý dýchací přístroj, složený z jednoho nebo více zásobníků vzduchu se stlačeným vzduchem a redukčním ventilem.
Potápění má ale i svou sportovní podobu. Disciplínami sportovního potápění jsou plavání s ploutvemi, distanční plavání s ploutvemi, orientační potápění, podvodní ragby, lov na nádech a fotografování pod vodou.

VZNIK SPORTOVNÍHO POTÁPĚNÍ
V roce 1933 vynalezl Francouz de Corlieu ploutve. Od té doby prošlo sportovní potápění složitou cestou vývoje disciplín, výstroje a výzbroje. I když bylo vynalezeno mnoho způsobů pohybu člověka pod vodou, základním a nejpoužívanějším prostředkem pohybu pod vodou zůstaly ploutve. Nejvíc změn v jejich konstrukci zaznamenalo právě sportovní potápění. Od prvního prodloužení ploutví laminátovými listy až po dnešní monoploutev, se kterou se plavou všechny potápěčské disciplíny. Potápěčský sport se začal rozvíjet na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. V této době nebyly potápěčské disciplíny sjednoceny a záleželo pouze na organizátorech jednotlivých soutěží, jaké vyberou disciplíny a jaká vymyslí pravidla. Soutěže se obvykle sestávaly z plavání pod vodou na nádech, obratnostních cvičeních, plavání pod vodou s přístrojem podle předem určeného schématu a obratnostních cvičeních. Postupně se začalo na mezinárodní scéně soutěžit v orientačním potápění, kde se první soutěže konaly v roce 1961 v Itálii, distanční plavání s ploutvemi mělo svoji první soutěž v roce 1964 ve Francii. Plavání s ploutvemi a rychlostní potápění jsou nejmladší disciplínou potápěčského sportu a vzniklo především oddělováním sprinterských částí orientačních a distančních závodů, které se začaly přesouvat do plaveckých bazénů.

SVAZ POTÁPĚČŮ ČR
Historie organizovaného potápění na území České republiky sahá až do poloviny padesátých let minulého století, kdy vznikly první potápěčské kluby. V současné době má Svaz potápěčů České republiky 262 kluby s členskou základnou téměr 11000 registrovaných členů, z nichž je téměr polovina ve věku do 26 let. Potápěčské kluby existují ve všech krajích ČR.
Svaz potápěčů ČR je tvořen Svazem českých potápěčů a Svazem potápěčů Moravy a Slezska (KSP Olomouc je členem SPMS). Členem svazu se může stát kdokoliv, kdo souhlasí s jeho stanovami. Vstoupit do něj může prostřednictvím členství v některém potápěčském klubu anebo jako individuální člen. Svaz potápěčů ČR je od roku 1968 členem celosvětové potápěčské organizace CMAS (Confederation mondiale des activités subaquatices), která v současné době sdružuje přes 90 národních federací na všech kontinentech. Podle závazných norem a sportovních pravidel CMAS Svaz potápěčů ČR organizuje potápěčský výcvik a discipliny závodního potápění.

Svaz potápěčů České republiky (SCP/SPMS) je členem:
- celosvětové potápěčské organizace CMAS
- Českého olympijského výboru
- Sdružení sportovních svaz České republiky
- Asociace profesionálních potápěčů ČR

Svaz potápěčů České republiky provádí tyto druhy činností:
- potápěčský výcvik pro dospělé, děti a mládež v celosvětovém potápěčském výcvikovém systému CMAS
- rekreační potápění pro děti, mládež a dospělé

Závodní potápění dle mezinárodních pravidel v disciplínách:
- plavání s ploutvemi
- distanční plavání s ploutvemi
- orientační potápění
- podvodní ragby, podvodní hokej
- podvodní lov
- fotografování a filmování pod vodou

Závodní potápění řídí sportovní komise Svazu a vlastně i organizuje celou přípravu státní reprezentace a přípravu talentů. Pravidelně jsou organizovány mistrovství a přebory České republiky a reprezentanti se účastní Mistrovství Evropy a světa juniorů a seniorů v disciplinách plavání s ploutvemi, distanční plavání s ploutvemi, orientační potápění, podvodní ragby, lov na nádech a fotografování pod vodou.

O talentovanou mládež je pečováno v tréninkových základnách mládeže, rozmístěných po celém území republiky. Pravidelné přebory a meziklubové soutěže mládeže přispívají k výběru těch nejlepších, kteří pak jsou zařazováni do juniorské a posléze i seniorské reprezentace. Tréninkové základny fungují v Praze, Českých Budějovicích, Táboře, Liberci, Litomeřicích, Mostě, Liberci, Pardubicích, ve Žďáru nad Sázavou, Olomouci, Přerově, Novém Jičíně, Těrlicku, Břeclavi a Zlíně.
35 titulů mistra Evropy či světa a 180 medailových umístění získali v dosavadní historii závodního potápění reprezentanti České republiky. Čeští potápěči vždy patřili a patří ke světové špičce především v orientačním potápění, plavání s ploutvemi v bazénu a v distančním plavání s ploutvemi na volné vodě, pričemž plavání s ploutvemi v bazénu je od roku 1986 zařazeno mezi volitelné olympijské sporty.

Disciplíny v krátkých ploutvích označované jako "BI FINS - BF" se staly součástí oficiálního programu MS a ME od roku 2007. V roce 2006 se tato disciplína zkušebně zařadila na MS seniorů v Turíně a MSJ v Moskvě. V Moskvě na sebe upozornila Markéta Svozilová, když dokázala zvítězit na 100 i 200 metrů BF.
Disciplíny v BF jsou pouze tři, a to 50BF, 100BF a 200BF. Maximální délka ploutví je 65 cm. Stejně jako v disciplínách "plavání s ploutvemi PP" je možné po startu a po obrátkách plavat 15m pod vodou libovolnou technikou, dále je možné pokračovat pouze střídavým pohybem nohou i paží (Kraul). Používání dýchací trubice není povinné.
Mezi největší úspěchy v této disciplíně patří 3. místo a 4. místo Markéty Svozilové na MEJ v Polsku v roce 2007. V roce 2008 se konalo MSJ ve městě Neiva v Kolumbii. Zde dokázala Markéta Svozilová z KSP Olomouc vybojovat dvě bronzové medaile na 200BF 1:54.72 a 50BF 0:23.75.

Vynikající úspěch zaznamenal člen KSP Olomouc Michal Rubáček na druhém kole světového poháru 20.-21.3. 2010 v Lignanu (Itálie). V disciplínách 100BF a 200BF vytvořil časy 43,12 resp. 1:36,54 světové rekordy!!!

 Na ME v Kazani v roce 2010 se podařilo získat Ondřeji Brodovi (Rejnok Těrlicko) titul "Mistra Evropy" na 50BF ve světovém rekordu (19,38). Stejný výsledek, ale na 200BF (1:36,18) se na tomto mistrovství podařilo Michalovi Rubáčkovi (KSP Olomouc).

Podobně jako v plavání má i plavání s ploutvemi mimo bazén svou alternativu na otevřených vodních plochách. I zde se rozumí pohyb s monoploutví nebo dvěma ploutvemi na vodní hladině s použitím vlastní svalové síly sportovce a bez použití jakéhokoliv mechanismu nepoháněného svalovou silou. Ploutve zde nepomáhají pohybu pod vodou jako při klasickém potápění, ale pomáhají pohybu vpřed. Pro plavání na volné vodě je povoleno pouze toto vybavení, které se skládá z:
- Ploutve s maximálními rozměry 760 mm na délce i šířce a výšce 150 mm (Obrázek 1).
- Brýle nebo maska sloužící pouze k ochrane očí a zlepšení viditelnosti ve vodě.
- Dýchací trubice kruhového tvaru určená pouze k dýchání o maximálním průměru, 23 mm a maximální délce 48 cm (Obrázek 2).
- Jako pomocná výstroj je při soutežích na volné vodě povolen i jedno nebo dvoudílný neoprenový oblek nezvětšující povrch závodníka (Obrázek 3) .

Technika plavání je obdobná jako při plavání v bazénu. Paže při plavání jsou v poloze ve vzpažení a jejich funkce je co nejekonomičtěji rozrážet vodu (Obrázek 4). Pro orientaci na volné vodě spojují závodníci nádech s vynořením obličeje nad hladinu a doprovodným pohybem paže (Obrázek 5). Snaha závodníků je udržet optimální polohu těla co nejdéle, ale zároveň musí hlídat i směr plavání. Počet záběrů ploutví bez kontroly směru plavání se u vyspělých závodníků pohybuje od osmi až deseti (cca 20m). Záleží také na podmínkách, ve kterých se závod odehrává, na zkušenostech závodníka a také dovednosti udržet správný směr plavání co nejdéle. Vedle vytrvalosti a techniky plavání je právě orientace v prostoru významným faktorem ovlivňujícím konečný výsledek.

Jako plavání na "volné vodě" musí být definován jakýkoliv závod, konající se v řekách, jezerech nebo na moři. Pokud má voda teplotu nižší než 14°C, jsou závodníci povinni mít během závodu plavecký oblek z neoprénu (Obrázek 6).
Všechny soutěže na volné vodě se startují z vody s dostatečnou hloubkou, která závodníkům dovolí, aby mohli plavat po startovním signálu. Startovní linie, vyznačená spojnicí dvou bodů, je kolmo na směr plavání (Obrázek 7). Hlavní rozhodčí hlásí 15 minut do startu a později i 5 minut před startem. Tímto signálem přebírá kontrolu nad startovním polem startér, který je pro závodníky na jasně viditelném místě. Startér ohlásí 1 minutu a 30 sekund do startu viditelným i slyšitelným signálem. Odpočítání posledních sekund je striktně zakázáno a je na startérovi kdy odstartuje závod. Startovní signál je jak slyšitelný, tak viditelný (spuštení vlajky). Při plavání na volné vodě se nesmí plavat pod vodou a platí zde stejná pravidla pro techniku jako při plavání s ploutvemi v bazénu.

Při hromadném startu dochází k největšímu kontaktu mezi závodníky. Start je ovšem velmi důležitý především pokud je trať závodu na okruhu a první otočná obrátka je nedaleko od startu. Zaváhání na startu se pak ve vyrovnaném závodu nevyplatí a ztráta se velmi težko dohání. Zvláštnosti techto soutěží je také to, že plavci nemají většinou přehled co se za ním děje. Přehled o odstupu dalších závodníků je možno získat pouze při obrátkách.

Každá obrátka a změna směru musí být zřetelně označena. Řádné proplavání otočných obrátek kontrolují obrátkoví rozhodčí podle startovacích čísel. Závodníci mají svoje startovní čísla nejčastěji na konci šnorchlu. Čísla mohou mít plavci také na ramennou nebo i hřbetu rukou (Obrázek 8). Cíl je označen cílovým územím ve tvaru trychtýře (Obrázek 9a).

Závodníci, kteří končí závod musí proplavat celým cílovým trychtýřem a tam ukončit závod, jinak jsou diskvalifikováni. Při závodu štafet navazuje na cílový trychtýř předávací zóna štafet v délce nejčasteji 5 - 10 metrů. Po proplavání cílem předávají plavci dotykem pokyn dalším členům štafety (Obrázek 09b).

Soutěže na volné vodě mohou být pořádány na libovolnou vzdálenost za podmínky plného zajištění bezpečnosti závodníků. Pro mladší kategorie (Obrázek 10)"D" (do 13 roků) je maximální trať 6 km a pro kategorii "C" (do 15 roků) je délka tratě omezena do 8 km. Při oficiálních soutěžích národního, kontinentálního a světového mistrovství se plavou individuální soutěže na vzdálenost 6 km a 20 km. Soutěže čtyř členných družstev (štafet) se konají na vzdálenost 4x 3 km.

První oficiální závody v tomto druhu sportu se uskutečnily v kolébce potápění ve Francii v roce 1964. Závod "Boucles de la Marne", se uskutečnil na řece Marne (přítok Seny) nedaleko od Paříže a existuje dodnes. Závody se pak konaly snad na všech vodních plochách, které existují. Vedle tekoucích vod to jsou přehrady, jezera, veslařské i lodní kanály a samozřejmě i slaná voda - moře.

Českoslovenští sportovní potápěči uspořádali první závod už v roce 1965 v České Lípě na přehradě Chřibské. Tento mezinárodní závod "Pohár měst" se později přestěhoval na své tradiční místo na Máchovo jezero do Doks. První ročníky neměly současnou podobu soutěží, ale plavání na "distanc" (většinou 1000m) bylo součástí víceboje potápěčů, který zahrnoval např. vedle orientačního potápění i plavání na rychlost (40m). Dnešní podobu dostal tento závod v roce 1971, kde na trati 5400m mužů zvítězil Detlef Meyer z tehdejší NDR a v prvním ročníku žen na 2700m jeho kolegyně Helga Köhler.

Další závody na sebe nenechaly dlouho čekat a vznikaly na celém území Českých zemích i Slovenska. V roce 1968 se poprvé uspořádal nejdelší závod v Evropě. Tento extrémní závod na 24km uspořádaný v rámci oslav "1. máje" se poprvé uskutečnil v roce 1968 na Labi z Ústí nad Labem do Děčína. Tento závod v sobě kumuloval hned několik záludných faktorů. Vedle nízké teploty, která se pohybovala kolem 12 - 14 stupňů Celsia, to byly silné vodní proudy jejíchž neznalost často takového závodníka doslova odnesly od vytoužené občerstvovací stanice. Další potížemi pro závodníky byl lodní provoz, který pokračoval ve svém normálním pracovním tempu a především znečištěná voda Labe, která zanechala své stopy na plavcích nejen na pokožce, ale i v jejich zažívacích traktech.

Především z těchto důvodů se tento závod naposled uskutečnil v roce 1984. Závody se konají ovšem nejen v od jara do podzimu, ale i v zime. 26. prosince 2004 se v Břeclavi na řece Dyji uskutečnil již 30. ročník populárního "Vánočního kilometru". Teplota vody i vzduchu pohybující se kolem bodu mrazu rozděluje početné pole závodníků na dvě poloviny. Ti co dávají přednost zdraví a pohodlí teplých, ale težkých "suchých" obleku se v podstatě dobrovolně vzdávají rychlosti plavání a naději na přední umístění. Druzí plavci, plavoucí v tenkých "mokrých", ale elastických oblecích, se naopak snaží co nejdříve doplavat v mrazivé vodě do cíle a vyhnout se tak nepříjemnému prochladnutí. Tyto "závodní" neoprenové obleky také chrání proti chladu, ale vrstvičku chladné vody mezi oblekem a povrchem těla si musí tito závodníci ohřát sami svou tělesnou teplotou.

Mezi tradiční místa soutěží distančního plavání s ploutvemi je dále Těrlická přehrada na Havířovsku a novými místy konání závodu se stává Šterkovište u Otrokovic a Jordán v Táboře.

Čeští plavci s ploutvemi sbírají už dlouho výborné výsledky na evropských i světových mistrovstvích. Nejvýraznější osobností byla závodnice ze Zlína Hana Maršálková Vykoukalová. Hanka se stala 4x mistryní Evropy a na mistrovství světa dokázala zvítězit dokonce 6x. Poslední tituly získala Hana v roce 2001 v Italské Raveně na trati 6 km a společně s Michaelou Šimákovou, Petrou Hostinskou a Vendulou Resovou v souteži štafet.

Poslední titul pro Česko v individuálním závodě seniorů získala Petra Hostinská (MS Francie 2005 4. místo; MS Itálie v Turíně 2006 5. místo; MS Itálie 2007 v Bari 5. místo) na mistrovství Evropy v roce 2008 z maďarského Egeru když dokázala obhájit titul z roku 2004 z Kyjeva. Dalšími ženami mistryněmi světa nebo Evropy se staly Krížová Veronika, Lamková Eva a Šímová Eva.

Petra Hostinská, která je stále součástí nejužší špičky seniorského pole Petra Hostinská je také první závodnicí z ČR, která doplavala v roce 2005 nejdelší plaveckou disciplínu 20km.

V posledním období se prosadili čeští závodníci především v juniorské kategorii žen. Zuzana Svozilová z KSP Olomouc získala na MSJ ve Francii v roce 2005 titul mistr světa na 6km! V roce 2006 při obhajobě získala Zuzana Svozilová na stejné trati 6km stříbrnou medaili! Zuzana Svozilová se v roce 2008 prosadila již i seniorském poli, když doplavala v maďarském Egeru 2008 na krásném 4. místě v závodě kde zvítězila Petra Hostinská a stala se podruhé MISTREM EVROPY!!!Tradici výborných výsledků v této discilíně prodloužila Zuzana Svozilová na MS seniorů v Petrohradě 2009 výborným 5. místem na 6.000m.

V celosvětové konkurenci bývají výborní Italové, především v soutěži mužů a dále závodníci a závodnice Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie.

Nejstarší sportovní disciplínou potápěčského sportu je orientační potápění. Závodníci při soutěži mají za úkol najít bóje rozmístěné na vodě nebo co nejrychleji obeplavat bóje v přesně stanoveném pořadí, popřípadě uplavat předem stanovenou trasu, kde některé bóje musí najít a některé musí obeplout. Vše se plave pochopitelně na čas a každá "splněná" bóje je podle dosaženého času bodovaná.
Trasu, kterou bude závodník plavat, si ze břehu zaměří. To znamená, že si ji v určitém meřítku nakreslí na stůl s pomocí vybavení jaké se používá v kartografii a geodézii. Takto zaměřenou trasu si změří svým kompasem a meřítkem. Změřené azimuty a vzdálenosti si napíše na kartičku, kterou si připevní na svůj plavboměr, který pod vodou tlačí před sebou. Součástí plavboměru je láhev se stlačeným vzduchem, počítadlo uplavaných metrů a kompas. Závodník se po startu zanoří do hloubky cca 1 - 2 metry a plave po vyznačené trase. Za sebou táhne každý závodník na lanku připevněnou bójku, aby bylo přesně ze břehu i loďky rozhodčích vidět, kde právě plave a jak se mu daří plavat stanovenou trasu. V případě, že závodník nenajde stanovenou bóji v určitém časovém limitu, nebo mine vyznačenou trasu, závod pro něj končí a započítají se mu pouze body za splněnou trasu. Závodníci nestartují hromadně, ale každý sám v předem stanovených časových intervalech.

Při závodech orientačního potápění se soutěží v těchto disciplínách:
M-kurs. Plave se trasa ve tvaru písmene M, bóje se nehledají, pouze se objíždějí. Je to rychlostní závod, jakýsi slalom se třemi změnami kurzu, kde se navíc hodnotí přesnost doplavání do cíle.
Tyče. Ve vodě je rozmístěno pět kontrolních tyčí, které musí závodník jednu po druhé co nejrychleji najít. Pokud závodník najde tyč může pokračovat dále, poslední pátá tyč je zároveň cílem.
Hvězda. Jde o kombinací předešlých dvou disciplín, kdy závodník jednu bóji obeplave a následující musí najít. Trasa je tvořena pěti otočnými bójemi a čtyrmi tyčemi.
Monk. To je závod dvojic. Dvojice je při závodě spolu spojena 2,5m dlouhým lankem a má za úkol najít pět pevných bodu. U této disciplíny, ale nejsou bóje na hladině, ale pod hladinou a závodníci plavou podle mapy, kterou obdrží před startem.
Sjíždění je závod čtyrčlenných družstev. Členové jednoho družstva startují na společný startovní signál, ale každý za své startovní bóje. Postupně se na trati potkávají (sjíždějí), nejprve dva a dva a nakonec všichni čtyři dohromady, a plavou společně do cíle. Hodnotí se jednak rychlost, přesnost doplavání do cíle a počet závodníků, kteří se na trase našli. Novou disciplínou je soutěž nazvaná "Paralel".

První oficiální závody se konaly v roce 1961 v Itálii a Rakousku. Většina disciplín tak jak je známe dnes vznikla v bývalém Sovětském Svazu.
V Československu se konalo první mistrovství republiky v roce 1962 na přehradě Chřibské. Naše reprezentace se pravidelně účastní evropských a světových šampionátů. Za celou dobu existence tohoto sportu vynechala naše reprezentace pouze šampionáty v letech 1968 a 1970. S výjimkou prvního ročníku evropského šampionátu v Itálii v roce 1967 se naši reprezentanti vždy vracely s cenným kovem. Na světových mistrovstvích získali naši reprezentanti 32 medailí (9 zlatých, 9 stříbrných a 16 bronzových) a na evropských mistrovstvích 58 medailí (11 zlatých, 18 stříbrných a 29 bronzových).

Mezi nejúspěšnější sportovce tohoto odvětví patří Lubomír Silný ml., Radovan Silný, Jan Skružný, Dana Perničková, Jarmila Silná, Zuzana Dvořáková, Zuzana Štěpánková. V roce 2008 se konalo ME v Estonsku, kde poprvé na světové soutěži soutěžili i junioři (do 18 roků). Na tomto ME se stala Zuzana Dvořáková mistryní Evropy v disciplíně "M kurz" seniorů. Senioři získali další tituly mistra světa i v roce 2009 díky Zuzaně Štěpánkové (2x) a Jakuba Němečka (1x).

V roce 2009 se plavalo poprvé i Mistrovství Evropy juniorů které se konalo v Německu na jezeře Störitzsee (do 23 let). Zde získali potápěči 5 medailí. Junioři plavou, na rozdíl od seniorů, kteří mají 6 disciplin, jen 4 discipliny – Tyče (5P), Mkurz, Hvězda a Paralelní slalom. 

Již řadu let je centrem orientačních potápěčů Liberec. Dalšími centry tohoto sportu jsou Pardubice a Praha. Dříve se orientaci věnovali v klubech jako jsou Karlovy Vary, Olomouc , Česká Lípa a Těrlicko. V posledních letech se členská základna tohoto pro ČR velmi úspěšného odvětví omezuje na velmi malý počet aktivních závodníků.